MOTTO: "Hřebík, který čouhá, dostane kladivem."

Autorem veškerých kreseb na blogu je TARASKON.

Obecně o Keltech

8. listopadu 2008 v 16:04 |  KELTOVÉ


Keltové je pojmenování velké skupiny kmenů, které ve starověku obývaly západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka, v sousedství Římanů, a představovaly tzv. laténskou kulturu.

Původ

Zformovali se mezi 10. a 8. stoletím př. n. l. (není tudíž pravdou, že postavili Stonehenge) a vznikli patrně splynutím několika předchozích kultur. Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však nevytvořili jednotný stát. Jejich největší rozkvět nastal mezi 7. a 5. stoletím př. n. l. (doba halštatská). V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham. Dodnes žijí v západní Evropě jejich potomci hovořící jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.

Informace o Keltech máme dnes prakticky ze dvou zdrojů:

1. z archeologických nálezů. Mnoho z nich bylo nalezeno i na území dnešní České republiky. Z nich se dnes dovídáme o dávné keltské kultuře a řemeslech, ale například i o platidle, kterým Keltům byly mince, takzvané duhovky.

2. z psaných textů. Je všeobecnou mýlkou, že keltští druidi, tedy tehdejší duchovní, zakazovali jakékoliv psaní. To se ve skutečnosti týkalo pouze náboženských záležitostí. Důvod byl ten, že co je psáno, z toho se rychle stane dogma a navíc si to vždy lze vysvětlit po svém. Důkladná práce křesťanských věrozvěstů však zapříčinila, že toho dnes o "předkřesťanských" Keltech víme z psaných textů jen málo.

Víme však, že římští kronikáři rozdělovali Kelty (neboli Galy) na tři větší seskupení. A sice na Galii předalpskou, která přejala módu nošení tógy (Římané ovládli v 2. století př. n. l.), na Galii zaalpskou (jih Francie a Španělsko), kterou ovládli roku 117 př. n. l., a konečně na Galii vlasatou. Tu ovládl Gaius Iulius Caesar v prvním století před našim letopočtem. Z dobývání právě Vlasaté Galie je znám náčelník Vercingetorix, který Caesara v jedné bitvě dokonce porazil. Francouzi ho dodnes uctívají jako národního hrdinu.

Druidové

Keltští druidové nejsou jen náboženskými představiteli, ale jednalo se o keltskou inteligenci. Některé římské prameny uvádí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům v Carnutu, v městě na území dnešní Francie. Druid Eduen Diviciacos, keltský diplomat, byl dokonce jako jeden z mála cizinců přijat v Římském senátě, kam byl vpuštěn i se svým štítem a mečem. Druidi byli natolik vážení, že druid mohl pouhým vstoupením na bojiště ukončit probíhající bitvu.

Jak již bylo řečeno, druidi byli i keltskými kněžími. Keltové věřili v přírodní medicínu a posvátnou rostlinou jim bylo jmelí. Později po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka přejali také jejich systém bohů. Nejvyšším bohem s jejich systému byl Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos, Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata...

Keltové na území Čech a Moravy

Podle keltského kmene Bojů, který osídlil Čechy zřejmě ve 4. století př. n. l., dostaly české země latinský název Boiohaemum - Bohemia, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l. Nezůstal nám po Keltech však jen název naší země. Keltové nám také zachovali další zeměpisné názvy. Například: Vltava, Labe, Ohře, Jizera a Říp. Keltové si stavěli takzvaná oppida, což byla opevněná města. V Česku patří mezi nejvýznamnější oppida Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna Staré Hradisko či Přerovská hůra ve středním Polabí. Keltského původu je patrně také horské opevněné hradiště u města Sušice, známé pod označením Hradiště na Sedle. Existují doposud nikterak neověřené domněnky, že největší keltské město v ČR se také mohlo nacházet buďto v prostoru dnešní Mladé Boleslavi na Jizeře (keltská řeka Isara) nebo i v Lounech při řece Ohři (keltská řeka Agara).

Keltské svátky

Po Keltech nám zůstala ještě jedna věc, která se kupodivu zachovala v téměř nezměněné formě až dodnes: naše svátky. Kromě obou slunovratů a rovnodenností měli Keltové 4 důležité svátky, které se ve více či méně zdeformované formě zachovaly až do dnešních dnů. Z astronomického hlediska se jedná o svátky víceméně přesně v polovině mezi slunovraty a rovnodennostmi.

Rok začínal Samhainem (nebo také Samainem) a slavil se 1.listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Jeho název se skládá ze slov "sam-fuin" tedy "Konec léta". Dnes se s ním můžeme setkat v pokřesťanštělé formě svátku všech Svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2.listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy.

1.února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes ho známe jako Hromnice 2.února.

V noci z 30. dubna na 1. květen se slavil Beltine (také Beltaine či Beltene), který dnes známe jako "Čarodějnice", které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy "Bel-tine", což znamená "Jasný(zařící) oheň" a byl to nástup k pohostinnému letnímu období. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě.

Nakonec už zbývá jen Lugnasad 1. srpna. Tento svátek jako jediný v podstatě úplně zmizel. Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se pak na vrcholcích kopců vítalo Slunce, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes a (dnes už křesťanští) poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili jitřní mše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama