MOTTO: "Hřebík, který čouhá, dostane kladivem."

Autorem veškerých kreseb na blogu je TARASKON.

Setkání

5. února 2013 v 20:55 | TARASKON |  BÁSNIČKY
Když jsem se z tržnice po cestě navracel,
já stal jsem se svědkem strašidelné příhody.
Zůstal jsem němě stát a dech se mi ztrácel;
to zjevení nebylo jen dílem náhody.

Já zahlédl muže v černočerném plášti;
na zádech dlouhý meč, u pasu sekera.
Mě zaplavil pocit smrti, zmaru, zášti;
pocit že nemůžu dožít se večera.

Pleť měl bílou jak právě spadaný sníh
a oči temnější než nejhlubší noc.
A ze rtů mu vycházel neslyšný smích;
mně srdce bušilo a bál jsem se moc.

Za ním šla plíživě obrovská vlčice;
tesáky ceníce v grimase morbidní.
Plameny ohnivé v očích jí tančíce
v srdci mě pálily jak stovky pochodní.

On procházel plukem, co na poli tábořil,
a chystal se nazítří rozpoutat válku.
Že nikdo ho neslyšel, ni okem nespatřil,
poznal jsem bezpečně i na velkou dálku.

Na koho ukázal, ten zachvěl se náhle,
jak by jej ovanul mrazivý chlad;
a příšerná vlčice zavyla táhle,
jak by ji trýznil snad stoletý hlad.

Když obešel tábor a dokončil to,
co v tomhle tom ležení dokončit chtěl;
když ukázal rukou na deset krát sto
pak vracel se cestou, po které já šel.

Já zmrazený hrůzou pohlédl mu do očí;
jen lehce se pousmál a pokýval hlavou.
Mě nedbaje více dál kráčel po úbočí,
pod pláštěm skrývaje svojí tvář pravou.

Koho dnes potkal jsem, to došlo mi akorát
co ztratil jsem oba dva nadobro z očí.
To bůh války vybíral, jako už tolikrát,
čí život nakonec na bojišti skončí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama