MOTTO: "Hřebík, který čouhá, dostane kladivem."

Autorem veškerých kreseb na blogu je TARASKON.

Srpen 2013

MARIÁŠ

16. srpna 2013 v 16:52 | TARASKON |  BÁSNIČKY
Slunce se sklánělo k vzdálenému obzoru;
já vracel se z války, s sebou buben, čutoru.
Ke stromu jsem usedl, znaven do úmoru,
a rád, že už nemusím stát nikdy v pozoru.

Víčka mi klesala, tak opřel jsem hlavu
o kůru dubu a za chvíli spal.
V poslední myšlence domova představu;
za chvíli zvláštní sen už se mi zdál.

Tu kdos mě v tom snu paži na rameno dal,
prý by si u ohně rád nohy ohřál.
Pak z kabátce, samé saze, karty vyndal
a já jsem s ním najednou mariáš hrál.

Já snažil se s kartami, které jsem dostal,
rozdanou partii do konce hrát.
Však osud mi nepopřál a list nepadal,
tak jsem si musel za svou prohrou stát.

Ten podivný pocestný, trumfů plnou pracku,
mě náhle se pozeptal, o co prý jsem hrál.
Já tušit už začal jsem a dal bych si facku,
a o svou duši hříšnou se najednou bál.

On zasmál se drsně za úsvitu právě,
a já s velkým leknutím se ze sna probral.
Jen žaludské eso tu leželo v trávě,
a já marně přemýšlel, zda vůbec jsem spal.

MOČÁL

16. srpna 2013 v 16:49 | TARASKON |  BÁSNIČKY
Janíček vracel se od svojí milé,
teď k hvozdu temnému jeho krok míří.
Močálem přes stromy, kořeny shnilé;
vzpomínky na lásku hlavou mu víří.

V božích mukách svíce hoří; nohy do bahna se boří.

Nad bažinou v divém reji
světlušky tu zakroužily,
tam kde pod hladinou tlejí
duše, jež se utopily.

V božích mukách svíce hoří, v bahno kolena se noří.

Pak zjevila se žena divá,
v jejích zornicích zloba hoří.
Do Janových očí se dívá;
pak krutý hlas se rozhovoří.

V božích mukách svíce hoří; ramena v bahno se noří.

"Za proradné mužské plémě,
které vždycky v lásce zradí,
odpočívej na dně němě,
teď jen močál ať tě hladí."

V mukách již svíce dohořela; v bahno se hlava ponořila.